Slogan by měl představovat jasné sdělení a stručnou informaci pro spotřebitele, co může od vás očekávat. Navíc by měl být dostatečně krátký a úderný. Některé věci ovšem nelze vyjádřit tak stručným sdělením. Otázka je, proč se tedy v takovém případě sloganem vůbec zabývat. Naproti tomu, některé opravdu zavedené slogany si vybaví skoro každý. Většinou je za tím ovšem rozsáhlá reklamní masáž.

Zde jsou některé české reklamní slogany. Zkuste schválně přijít na to, které firmě patří.

1. A žijte v pohodě
2. Radost z jízdy
3. Chráníme vaše sny
4. I muži mají své dny
5. Více možností

Kde kdo by se mohl zamyslet, proč tedy reklamy v rádiu, které jsou tvořeny především reklamními slogany? Důvodů se najde hned několik.
Za prvé je zvuková zpráva pro lidský mozek lépe srozumitelná, než vizuální. Lidský mozek porozumí zvukové zprávě za 140 milisekund, zatímco pochopení psaného textu trvá asi 180 milisekund, neboť musíme nejprve psanou zprávu převést ve zvukovou.
Zvukovou zprávu lze lépe emocionálně vykreslit, což vede k lepšímu dojmu na posluchače.
Nejlépe si zapamatujeme čichové vjemy, jelikož ale voňavé reklamy ještě neexistují, musíme se spokojit se zvuky a obrazy. Z těchto dvou si lépe pamatujeme zvuky a uchováváme je v paměti asi 5x déle.
V neposlední řadě je třeba upozornit na současný trend televizi pouze poslouchat. Proč myslíte, že se reklamní agentury a komerční televize tolik brání nahrazení people metrů kamerou v pokoji? Nejrůznější výzkumné agentury již delší dobou upozorňují na fakt, že lidé dnes už nekoukají na televizi, ale povětšinou u toho pracují na počítači nebo dělají jinou činnost. Televize plní pouze funkci zvukové kulisy. I když je smutné, že neustále žijeme v ruchu a nedopřejeme si ani chvilku ticha, musíme konstatovat, že platit za reklamu v televizi s prakticky stejnou efektivitou jako znělka v rádiu, je docela nevýhodné.

Jak tedy na reklamu v rádiu? Zde jsou některá pravidla, která by jste měli dodržovat.

1. Jednoduchost a opakování
   Jednoduchý slogan je snáze zapamatovatelný.
2. Logo
   Nejenom vizuální může být vaše logo. Pro zvukové účely je možné vytvořit charakteristické zvukové logo, které zazní vždy před samotnou znělkou.
3. Pravdivost
   Toto je snad nejzákladnější pravidlo každé reklamy. Nesnažte se zákazníka oklamat. Každý detail se počítá.
4. Srozumitelnost
   Lepší samotné mluvené slovo než zběsilý hudební podklad ve kterém sdělení zanikne.
5. Humor
   Humor vždy pomůže zapamatování. Pozor ne vždy prodeji.
6. Rytmus a melodie
   Pokud bude reklamní znělka vhodně doplněná melodií, nebo bude dokonce zpívaná a šikovně rytmizovaná, pomůže to zvýšit zapamatovatelnost.
7. Rým
   Opět tady platí, čím kvalitnější rým tím lepší zapamatovatelnost.
8. Charakteristické zvuky
   Nebojte se použít běžné každodenní zvuky či ruchy. Například pro reklamu na novou super klávesnici můžete použít zvuk kláves při psaní apod. Posluchač si tento zvuk lehce spojí, to co si pamatujeme jsou hlavně právě charakteristické zvuky.

A pokud si nevíte rady, poraďte se s námi. :- )

Pro pochopení kompresoru je důležité nejprve popsat základní typy nastavení.

Treshold (Hranice)
Je to hranice signálu, při které se zapíná kompresor. Například to může být –10dB. Hlasitější signál bude ztlumen dle nastavení poměru. Signál může být měřen pomocí jeho hlasitosti – Peak level. Lidské ucho ovšem více vnímá signál více komplexně jako jeho celkovou akustickou sílu – RMS level. Některé kompresory lze proto přepnou na toto měření. Speciálním způsobem měření je takzvané Low level, kde se za rozhodující úroveň signálu berou basové frekvence.

Ratio (Poměr)
Je to poměr dle kterého bude signál ztlumen (1:n) a nebo zesílen (n:1). Tento poměr ovšem nemusí být lineární.

Knee (Tvar křivky)
Jedná se o tvar křivky. Může být lineární (hard knee) až logaritmický (soft knee). Některé kompresory mají také možnost simulovat křivky ze starých lampových kompresorů a tak simulovat jejich zvukov. Někdy se takové kompresory označují jako Vintage.

Nejlépe to uvidíte na následujícím obrázku:

Osa X označuje vstupní úroveň signálu a osa Y výstupní úroveň signálu. Křivka zobrazuje jak bude zvuk utlumen. V našem případě je kompresor nastavený na poměr 1:2 a treshold na -20 dB.

Attack (rychlost náběhu)
Doba od momentu kdy signál do kompresoru vstoupil až do doby než kompresor začne působit. Docílíme tak více přirozeného zvuku.

Release
Je to doba za kterou přestane kompresor působit po té co signál klesne pod treshold. Jedná se o velice důležité nastavení neboť ovlivňuje jak bude nahrávka dýchat.

Holdtime
Jedná se o jakési prodloužení působení kompresoru. Používá se hlavně u basy, kdy je působení kompresoru v jeho klasickém nastavení příliš rychlé a zvuk je nepěkně zabarvován.

Než začneme popisovat konkrétní příklady použití je třeba vysvětlit čeho se při použití kompresoru vyvarovat.

Změna barvy zvuku
Při silné kompresi bude signál sice více vyrovnaný ale ztratí svou dynamiku a nahrávka nebude správně dýchat. Jelikož nejhlasitější jsou většinou basy a výšky bude nahrávka znít více středově a hlavně basy ztratí svou dynamiku.

Zkreslení
Zkreslení vzniká například špatným nastavením attack a release. Pokud nastavíte attack na příliš krátký čas bude zvuk znít nepřirozeně. Pokud bude release zase příliš dlouhý může být zvuk jakoby zastřený. Krásně je to vidět například na kopáku, kde tyto hodnoty hrají velmi důležitou roli.

Použití kompresoru

1. Vždy začínejte s vypnutým kompresorem nebo s poměrem 1:1 a bez tresholdu. Důležité je nejprve zvukovou stupu poslechnout v celé její délce a zjistit co vlastně chceme kompresorem docílit.
2. Nastavte poměr podle typu stopy. Pro zpěv nebo živé nahrávky nastavte větší poměr. Pro pouhé zahlazení nahrávky naopak zvolte menší poměr. Můžete experimentovat, v tom případě je vhodné začít od poměru 1:10.
3. Nastavte treshold tak aby občas docházelo k redukci ale zvuk zněl pořád přirozeně. Poslechněte si celou nahrávku a nastavte trashold na patřičnou hodnotu.
4. Nastavte attack a release. Tady je to trochu těžší protože to chce hodně poslouchat. Pozor na to, že rychlejší kompresor s kratším release vám hodně posune zvuk do středových pásem. Použijte ekvalizér za kompresorem pokud je to třeba.
5. Nastavte knee – pro teplejší a přirozenější zvuk použijte soft knee.
6. Opakujte postup až budete s výsledkem maximálně spokojeni.
7. Nebojte se experimentovat a zapojit třeba dva různé kompresory po sobě. Každý kompresor je jiný a jinak upravuje zvuk čehož se dá využít nebo naopak použitím nesprávného kompresoru zvuk zkazit.

Pokud se vám nechce trávit čas nastavováním kompresoru manuálně, využijte přednastavené presety, které má skoro každý kompresor v nabídce. Minimálně jako základní přednastavení pro další úpravy je to dobré a hlavně rychlé.

Základní nastavení pro jednotlivé nástroje

Kick
Ratio 5:1
Attack 50ms
Release 100ms

Snare
Ratio 4:1
Attack 38ms
Release 800ms

Basa
Ratio 3:1
Attack 60ms
Release 300ms

Akustická kytara
Ratio 6:1
Attack 1ms
Release 100ms

Elektrická kytara
Ratio 5:1
Attack 60ms
Release 160ms

El. Piano
Ratio 2:1
Attack 23ms
Release 100ms

Uvedené nastavení jsou pouze orientační a doporučuji je použít spíše jako základní vodítko. Finální nastavení se bude řídit kvalitou nahrávky, barvou zvuku a celkovou dynamikou. Treshold nastavte podle sluchu.

V době, kdy si album může každý nahrát sám doma v ložnici, kapelníka zdánlivě potřeba není: kytaru, basu nebo klávesy si nahrajeme sami, bicí smyčky či drum machine okopírujeme či naprogramujeme taky sami, zpěv obstará kamarádka, rap kamarád. Výsledná nahrávka vždy potěší ty, kdo se na ní podílejí a někdy i posluchače z okruhu těchto hudebníků. V případě hudby elektronické je postup stejný, pouze hudební nástroje jsou nahrazeny elektronickými, virtuálními či přímo samplovanými smyčkami. Zvláště v tomto druhém případě se tomu, kdo zastává úlohu kapelníka, říká hudební producent.

V nadpisu tohoto textu je ještě třetí slovo: skladatel. Je to výraz, který se setrvačností užívá i v dnešní době, ovšem obecné mínění dospělo k tomu, že není vhodné označovat toho, kdo vytváří např. elektronický darkcore stejným termínem jako toho, kdo napíše smyčcový kvartet či symfonickou báseň. Pravdou je, že kritéria podle kterých posuzujeme zda-li je skladba umělecky hodnotná a posluchačsky atraktivní jsou vždy subjektivní, ale jinou metodu pro posuzování umění vůbec prozatím nemáme. I proto se z úcty k tradici autoři moderní hudby např. výše zmíněného stylu označují jako producenti.

Ať tedy chceme či nechceme, v jisté fázi svého tvůrčího snažení jsme vždy producenti, jen někdy jsme kapelníci a ještě méně častěji se stáváme skladateli.

Zkusme si v krátkosti představit a shrnout hlavní úlohy našich jednotlivých profesí, ačkoli jak si ukážeme, jejich kompetence se téměř vždy vzájemně překrývají a čím více, tím lépe pro výsledek.

Skladatel – stojí na počátku každé skladby, tj. hudebního útvaru, který má záměrnou strukturu, obsah a rozsah. Skladatel, který píše jednodušší a kratší hudební útvary bývá někdy poněkud lidově nazýván písničkář. Skladatel by měl mít vždy zcela přesnou představu o hudební podobě skladby (melodie, harmonie, rytmus) a tyto prvky i přesně zaznamenat a to buď prostřednictvím notového zápisu či (jak je dnes častější) prostřednictvím nahrávky. Mnozí skladatelé jsou též i aranžéři či orchestrátoři, tj. určují přesně, co který nástroj a kdy hraje. I proto musí být skladatel nejen tvůrčí osobností, ale musí být i znalcem nástrojů pro které píše, ať máme na mysli symfonický orchestr nebo obyčejného hráče na foukací harmoniku.

Kapelník – ačkoli historicky byla většina kapelníků též skladatelé, přesto se úloha kapelníkova od skladatelovy liší a to už z vlastního názvu této funkce. Ten kdo řídí kapelu, tj. hudební těleso, by měl být zdatným instrumentalistou s širokým záběrem, aby mohl případně sám přednést svou představu dotyčnému hudebníkovi s jehož výkonem není spokojen. Kapelník v tomto pojetí je tedy především garantem kvalitního přednesu skladby či písně, který je v souladu se skladatelovým záměrem a zároveň ve shodě s estetickými normami té které situace.

Producent – v kořenu tohoto slova cítíme nehezký, cizí a až příliš technicky znějící výraz „produkt“, který, zdá se nám, se pro hudbu příliš nehodí. Producent je ten, který má v rukou osud skladby od jejího vzniku až po definitivní podobu (tj. provedení na koncertě či na nahrávce). Zasahuje do výběru interpretů, komentuje jejich výkony, udílí rady či tipy vedoucí k výsledkům, které on považuje za lepší. Ovlivňuje tvář celé skladby, alba či skupiny a to prostředky jak uměleckými, tak technickými, ale i manažerskými a organizačními.

Jak vidno, skladatel, kapelník i producent se musejí nutně několikrát při své práci setkat v tváří v tvář, přičemž každý z nich má jistě vlastní představu, kterou je potřeba sladit s představami ostatních, což není vždy zrovna nejsnažší.

Každého z vás jistě napadne: nejlepší je všechny tři funkce spojit v jednu a dělat všechno sám! Pomineme-li skutečnost, že ne každý z náš je brilantní skladatel, aranžér, multiinstrumentalista, zpěvák, zvukař a manažer v jedné osobě, nelze než souhlasit.

Kdyby tomu tak bylo a my od začátku do konce drželi zcela podobu našeho díla v rukou (což se běžně děje právě u elektronických projektů všech druhů a stylů), přesto bychom se nikdy neměli bránit kvalifikovanému názoru z venčí, názoru skladatele, instrumentalisty, producenta, zvukaře, manažera a především laického posluchače. Ať chceme či ne, naši skladbu/píseň dříve či později uslyší někdo, kdo hudebník není a přiznejme si, že především tato osoba by měla naší hudbu ocenit.

Aby tomu tak nakonec skutečně bylo, mějme na paměti dva poznatky:

Špatný producent je pouhým manažerem hudebníků, v lepším případě jejich výkonů.

Dobrý producent je zároveň skladatel a multiinstrumentalista; má hudební předpoklady, organizační předpoklady a zároveň hlubokou a rozsáhlou znalost možnosti technických prostředků používaných v procesu vytváření hudby (hardware, software, zvuková technika apod.).

Rozvíjejme tedy své schopnosti v co největší šíři a buďme všestranní; jedině tak budou naše skladby myšlenkově bohatší, zajímavější, osobitější a tím pádem i atraktivnější pro naše posluchače.

Takže, co je to vlastně flanger? No, flanger efekt je něco jako delay, který je ale opravdu rychlý (1-10 ms), tak rychlý, že nemůžete slyšet zpoždění, které dokáže ještě rozlišit lidské ucho. Místo toho slyšíme divně znějící souzvuk původního a zpožděného signálu. Flanger se nejvíce používá na kytaru, případně na bicí.

Oproti tomu u Phaseru signál prochází přes celou řadu nejrůznějších filtrů a pak je přidán zpět k původnímu signálu. Výsledek je, že se některé frekvence zesílí a některé utlumí. Phaser se nejvíce používá na kytaru, bicí a elektrické piáno.

Flanger i phaser efekt přichází v několika různých formách. Najdete je jako software efekty, hardware (rack) jednotku, nebo jako efekt pedál pro kytaru. Některé syntezátory a mixéry mají také flanger a phaser efekt jako přidané funkce.

Nastavení:
Běžně můžete nastavit jak moc chcete aby byl signál upraven (Depth), namixovat původní signál k upravenému (Mix) a také rychlost změn a opakování (Speed, Rate).

Použití:
Oba efekty jsou nejvíce používané na nástrojích jako kytara a bicí. Ve většině případů by tyto efekty měly být automatizované, nebo použity s rozvahou, ale kreativitě se meze nekladou. V minulosti tyto efekty používal například Jimmy Hendrix. V současnosti je použití těchto efektů velmi populární například v elektronické a hlavně psychedelické hudbě.

Ukázky:

Originál

Flanger

Phaser

Povšimněme si, že interpret a hudební styl v dnešní době znamenají víceméně totéž až na nepočetné výjimky. Když tedy vyslovíte jméno „50 Cent“, nikdo nebude očekávat hudbu symfonickou a řeknete-li Cannibal Corpse, nebude nikomu znít v hlavě díky volné asociaci dechovka. I proto se,  zřejmě aby se ušetřil čas při komunikaci, dozvídáme o tom, že někdo poslouchá hip-hop, grindcore, funky, bluegrass a  podobně.

Toto zjednodušení, kdy se umělec stává ztělesněním určitého hudebního stylu, je sice výhodné pro obchodníky s hudbou, nahrávací společnosti a média všeobecně, avšak posluchač, který je, přiznejme si, přeci jen nejdůležitějším prvkem celého systému, toto rozlišení nepotřebuje. Spíše naopak: tímto rozlišováním (které můžeme klidně označit oblíbeným slovem “škatulkování“), jež je zcela vedlejším a zcela ne-hudebním přívěskem hudby, přichází člověk o  možnost a později i schopnost vnímat a užívat si hudbu jako univerzální a  obecný fenomén, který stojí na mnohem hlubších, avšak přirozených základech vlastních všemu živému kolem nás.

Jeden příklad za všechny a to aktuální: čím dál tím častěji můžeme slyšet z médií či hudebních nosičů různé cover-verze písní z dob minulých a tedy být svědky toho, jak se píseň rocková přetavila v téměř tranceovou hymnu; kdy se fragment složité jazzové skladby stal hlavním (a  též jediným) prvkem hip-hopového coveru a tak dále. Abychom odhalili to, co mají společného Lou Reed a Tribe Called Quest či Sting a Puff Daddy, nemusíme příliš dlouho přemýšlet. Je to onen motiv, který nám „vlezl pod kůži“, onen melodicky, harmonicky, rytmicky či jen témbrově výrazný a poutavý úsek, který z celé písně dělá to, co se pak nazývá jako „hit“.

Každý hudebník by měl být schopen právě takové momenty rozeznat a umět odhlédnout od toho ostatního, co je ve skladbě přítomno. A učiní-li tak u hudebního nástroje, kláves, notového papíru či počítače, objeví pro sebe tu krásnou melodii, která by zněla stejně působivě i kdyby jí zpíval pasáček hus před dvěma staletími, jindy nezajímavý hudební balast, který by si sám nikdy dobrovolně pro radost nezazpíval. Zatímco v prvním uvedeném případě víme, že melodie je funkční a zároveň půvabná i bez textu a ostatních nástrojů, v příkladě druhém zjistíme, že kouzlo skladby tkví v  něčem jiném a musíme tedy pátrat dále, proč je skladba pro nás tak subjektivně silná. Je melodie banální, když jí hrajeme na klávesy či kytaru, ale na nahrávce zní o mnoho lépe? Zde může být odpovědí mnoho: kupříkladu černošský zpěvák by i dětskou písničku na dva tóny zazpíval pro posluchače mnohem poutavěj, než hrajeme-li ji na flétně či klávesách a to jen díky barvě svého hlasu, výrazu, jemným změnám ve frázování či rytmice a to nemluvíme o harmonii (tj. „doprovodných akordech“) a dalších mnoha detailech, které tvoří celkovou tvář skladby.

Co všeho z předchozích odstavců vyplývá pro ty, kteří mají tvůrčí aspirace a chtějí skutečně analyticky porozumět hudbě proto, aby ji později sami mohli tvořit?

Neposlouchejme písně či skladby nikdy jako laický posluchač. Ptejme se proč se nám ta která skladba líbí či nelíbí a je-li to v našich silách, zkusme si podstatné stavební prvky našich oblíbených skladeb zapamatovat, zazpívat, přehrát na nástroji či v počítači. Většinou tak zjistíme, že skladba kterou jsme považovali za těžkou, složitou, nepřehlednou (odborně řečeno komplexní a prokomponovanou), je ve skutečnosti prostý popěvek na pár tónech, jehož hlavní silou je zvuk, výraz, rytmus, atmosféra a to zvláště v případě moderní populární hudby.

To není samozřejmě nic špatného a především to dává nám, jako někomu kdo chceme sámi hudbu tvořit, naději, že výsledky se dostaví mnohem dříve, než by se dostavily, kdyby před nás někdo položil klasickou partituru pro symfonický orchestr.

Poslouchejme tedy hudbu vždy pozorně, několikrát a zaměřme se vždy na detaily. Hudba, přehrávaná jako pouhá zvuková kulisa degraduje poučeného posluchače i samotného skladatele či interpreta, neboť ten jistě neměl v úmyslu, aby to nejlepší, čeho je hudebně schopen, někdo poslouchal jak se říká „jedním uchem tam, druhým ven“.

Problém je, že každý zvuk je unikátní a zní jinak v různém prostředí. Upravit frekvenční charakteristiku zvuku ekvalizérem tak, aby zněl všude dobře je tedy velice těžké. Když to vynásobíte celou skupinou zvuků, které zní zároveň ve vaší nahrávce a vzájemně se ovlivňují, může se jevit práce s ekvalizérem jako něco naprosto nemožného. Tento článek by vám měl pomoci tuto oblast pochopit a pomoci vám zjistit, co a kde změnit, aby to znělo dobře.

Hlavní typy ekvalizérů

Frekvenční clony (high-pass a low-pass filtr)

Tyto zařízené umí většinou pouze jednu funkci a tou je zeslabit příslušnou frekvenční oblast (Výšky nebo Basy). High-pass filtr se používá většinou k odstranění basů a nízkých frekvencí. Například to může být nepříjemné rezonování basové kytary nebo „kopáku“. Low-pass filtr se naopak používá k odstranění vysokých frekvencí, například šumu při nahrávání basové kytary.

Grafické ekvalizéry
Grafické ekvalizéry bývají většinou vybaveny tahovými potenciometry, které mohou zesilovat nebo zeslabovat určitou frekvenci. Počet tahových potenciometrů určuje typ grafického ekvalizéru. Můžete se setkat s pěti, ale i třeba třiceti tahovými potenciometry (kanály). Frekvenční rozsah je většinou rovnoměrně rozdělen mezi jednotlivé kanály s centrální frekvencí a přilehlé frekvenční oblasti (bandwidth). Hlavní výhodou grafického ekvalizéru je, že můžete udělat změnu u příslušné oblasti, která odpovídá danému kanálu. Čím více kanálů, tím detailněji se můžete zaměřit na určitou oblast. Naopak pokud budete upravovat frekvenci u pěti kanálového ekvalizéru, frekvenční rozsah, který vaše úpravy ovlivní bude mnohem větší. Další výhodou je určitá grafická vizualizace nastavení. Prakticky můžete ihned říct jaké frekvence a jakým způsobem jsou upraveny.

Parametrické ekvalizéry
Parametrické ekvalizéry řeší problém grafických ekvalizérů díky možnosti nastavit si přesně centrální frekvenci a rozsah okolních frekvencí, které vaše změna postihne.

Frekvence

Každému tónu odpovídá určitá stálá frekvence. Vše se odvozuje od takzvaného základního tónu – komorního a (a4) s frekvencí 440 Hz. Tabulku s frekvencemi jednotlivých tónů naleznete zde.

Frekvence jednotlivých not jsou důležité hlavně pro vědecké účely. Například postupem času se frekvence komorního „a“ posunula až na 442Hz. Mnoho moderních muzikologů o tom vede dlouhé diskuze. Pro nás je ovšem důležitější poznat jednotlivé oblasti a frekvence u jednotlivých nástrojů.

Kick

Pop, Soul, Funk, Rock Hi-pass filtr okolo 30Hz – pro čitelnější zvuk basy se kterou v této oblasti dochází ke konfliktu Snížení o 5-10db okolo 300Hz – pro snížení rezonance a lepší čitelnost Zvýšení o 1-3db okolo 3000Hz – pro větší průraznost a ostrost Podobné nastavení mají například Tomy. Pouze je potřeba si dát pozor na konflikt s basou a vhodné je ubrat o 2-4db v oblasti okolo 400Hz. Hip-hop, Drum and Bass, Techno Hi-pass filtr okolo 30hz – pro čitelnější zvuk basy se kterou v této oblasti dochází ke konfliktu Zvýšení o 2-10db okolo 50-100Hz – sytost Mírné zvýšení o 1-2db okolo 300Hz – pro zvýšení rezonance Zvýšení o 1-3db okolo 1500 – 3000Hz pro větší průraznost Snížení až o 10db od 5000Hz výše – pro ještě větší rozmělnění zvuku a odstranění vysokých frekvencí, které se do hip-hopu nehodí

Basa

Snížení rezonance okolo 300Hz Zvýšení průraznosti okolo 2000Hz Basu je vhodné zbavit všech nepříjemných frekvencí, které rezonují. Postup jak najít špatně rezonující frekvence: Nechte hrát basu v sólo režimu. Nastavte si na EQ na výběr úzké oblasti (bandwidht) a oblast zesilte na maximum. Pohybujte s frekvencí doleva nebo doprava a poslouchejte, kde to nejvíce rezonuje. Pak tuto frekvenci zeslabte podle potřeby. Pokud jste vybrali pouze tuto frekvenci nemělo by to tolik ovlivnit zvuk basy, ale výrazně to pomůže k odstranění špatných frekvencí. Opakujte podle potřeby, ale pozor aby jste basu příliš neutlumili a nezničili její zvuk. Basu samozřejmě můžete dále upravovat, například je možné zvýšit frekvenci okolo 40Hz k dosažení hutného basového zvuku. Slapovanou basu je zase vhodné zesílit okolo 7000 až 10000Hz pro zvýraznění slapovaného zvuku.

Snare

Zvýšení o 2-10db okolo 5000 až 6000Hz pro zlepšení zvuku Zvýšení o 2-6db okolo 100Hz pro větší sytost zvuku Snížení o 2-5db okolo 300Hz pro zlepšení čitelnosti zvuku Zvýšení o 1-10db okolo 800 až 2000Hz pro zvýšení průraznosti

Hi-hat

High-pass filter až někam k 200Hz, možno i více Zvýšení o 3-6db okolo 10000Hz pro čistý a jasný zvuk Zvýšení o 2-5db okolo 4000 až 5000Hz pro ostrost Někdy je vhodné trochu ubrat okolo 1000 až 3500Hz, jelikož tyto frekvence jsou pro lidské ucho nepříjemné.

Zpěv a vokály

Zpěv je dobré většinou nechat bez EQ. Důvodem je naše velká citlivost na jakoukoliv změnu v charakteru a barvě vokálu. Někdy lze trochu zlepšit ostrost okolo 5000 až 6000 Hz a naopak ubrat v oblasti nepříjemných frekvencí někde mezi 1000 až 3500 Hz. Pokud jsou vokály moc nečitelné zkuste také ubrat někde okolo 300Hz. U background vokálů je dobré snížit frekvence mezi 3000Hz a 4000Hz a naopak tyto frekvence zvýšit u lead vokálů.

Rap a mluvené slovo

Opět tady platí to samé co u vokálů o střídmosti v používání EQ. Zvýšení o 4 – 10db v oblasti okolo 2000Hz pro lepší čitelnost hlasu Zvýšení o 2 – 6db v oblasti mezi 2000 až 5000Hz

Piano

Zvýšení o 1-5db v oblasti okolo 2000Hz pro lepší čitelnost Snížení o 1-2db v oblasti okolo 400Hz pro snížení rezonance Zvýšení o 1-5db v oblasti okolo 10000Hz pro jasný a čistý zvuk

Kytara

Zvýšení o 1-5db v oblasti okolo 4000Hz pro lepší čitelnost a ostrost zvuku High-pass v oblasti okolo 40Hz

Pro všeobecné použití je vhodné si zapamatovat následující: 30Hz – oblast spodních basů, v této oblasti je vhodné použít high-pass filtr pro odstranění šumů a rezonancí. Basu je naopak vhodné v této oblasti někdy zesílit pro docílení takzvaného boom efektu. 100 až 200Hz – sytost zvuku 300Hz až 2000Hz – barva zvuku, okolo 300Hz je třeba dát pozor na rezonování a případně frekvence v této oblasti snížit 2000Hz – čitelnost zvuku 3000Hz – 5000Hz – průraznost a ostrost zvuku 10000Hz – Jasnost a čistota zvuku

Uvedené hodnoty jsou pouze ilustrativní. Výsledné nastavení se bude řídit charakteristikou nahrávky a použitých zvuků. Nicméně pro základní orientaci je návod myslím dostačující.

Několik rad pro použití EQ

1. Začínejte s EQ nastaveným na nulu.
2. Nejprve poslouchejte a pak až začněte nastavovat EQ. Nikdy se nesnažte něco změnit aniž by jste nevěděli čeho chcete dosáhnout.
3. Odstraňte špatné a nehezky znějící frekvence. Používejte úzké pásmo (bandwidht) a tyto frekvence ztlumte. Pro vysoké frekvence používejte středně široké pásmo pro přirozenější efekt.
4. Nebojte se experimentovat a zkoušet různá nastavení. Pokud si nebudete vědět rady zkuste začít od předem uložených nastavení.
5. Upravte frekvence podle vašeho nejlepšího svědomí a vědomí.
6. Poslechněte si výsledek a porovnejte s originálem. Pozor, použitím EQ můžete originální zvuk zesílit či zeslabit, při porovnávání se snažte porovnávat stejně hlasité zvuky. Proto je někdy potřeba snížit nebo naopak zvýšit hlasitost aby jste vykompenzovali změny provedené v EQ.

Každý déle trvající akustický vjem, který nějaký pocit v posluchači vyvolá, může být při troše shovívavosti nazýván hudbou. Najdou se samozřejmě ti, kdo budou protestovat, aby např. hra na tibetské kovové misky či digeridoo byla považována za hudbu, ale připustíme-li, že v nás i tyto „člověkem vytvářené změny ve vlnění molekul vzduchu“ vyvolávají obdobné pocity jako hudba, kterou slyšíme v rádiu, v televizi či na internetu, je další diskuse zbytečná.

Pro jednoduchost tvrdíme, že hudba v tradičním pojetí sestává ze čtyř prvků, které si přiblížíme velmi zjednodušenými příklady:

- rytmus (hudba přírodních národů hraná na bicí nástroje, ale též human beatbox)

- melodie (lidová píseň zpívaná bez doprovodu, zpěv ptáků)

- harmonie (akordy hrané na kytaře či klavíru beze zpěvu)

- témbr (tj. zvuková „barva“) (všechny zvuky a ruchy kolem nás)

Příklady uvedené u jednotlivých prvků jsou zjednodušené pro naše potřeby a bystřejší čtenář to dobře ví: slyšíme-li například lidovou píseň, kromě melodie vytušíme přece i „jakoby skrytý“ rytmus (např. z textu), barva hlasu zpěváka/zpěvačky na nás také jistě působí. Stejně tak i zvuk bubnu má svou barvu, kterou též vnímáme spolu s pravidelným střídáním dob (tj. s rytmem). Používáme však tyto příklady abychom jasně ukázali, co přesně máme na mysli.

Hudba je vždy výsledkem spojení těchto čtyř prvků v různých poměrech, variantách a kombinacích v čase. Z estetického hlediska je dokonalá hudba vyváženou kombinací všech čtyř elementů, z nichž každý jednotlivý je zajímavý, nápaditý a svébytný.

Hudba, kterou dnes běžně slýcháme kolem sebe je většinou rytmicky výrazná avšak neměnná (např. „rychlost“ skladby se příliš nemění), melodicky jednoduchá (krátké melodie s jen několika tóny či pouze rytmicky deklamovaným textem), harmonicky prostá (jeden či pouze několik málo akordů, leckdy spolu nesouvisejících) a témbrově výrazná až provokativní (užívá zvuky a barvy, které běžně neslyšíme a jsou tedy pro nás nové, čímž na nás silně při poslechu působí).

Toto shrnutí není pokusem o hodnocení; nezapomínejme, že pokud vyvoláme v posluchači silné pocity, hudba svůj účel splnila. Je ovšem pravdou, že škála pocitů, kterou lze hudbou vyvolat může být mnohem širší než jakou předvádí dnešní tzv. populární hudba. Dobrý producent/skladatel je si toho vědom a se všemi čtyřmi prvky obratně manipuluje. Budeme-li činit pravý opak a slepě dodržovat zaběhlé konvence stylu (tj. pouze věrně napodobovat to, co slyšíme kolem sebe), bude mnoho našich skladeb znít podobně (či jak se říká „na jedno brdo“). Jeden příklad za všechny: všechny odnože elektronické „taneční“ hudby (techno, house, trance, breakbeat, drum´n´bass, hip-hop atd.) mají typickou a zjednodušenou formu, zvláště v rytmické složce. Melodické nápady jsou krátké či žádné, harmonie taktéž, podstatným prvkem takové skladby je rytmická a témbrová složka (můžeme zjednodušeně říci „atmosféra,. kterou směsice zvuků, ruchů či tónů, vytváří“). Zaposloucháme-li se do této produkce ušima posluchače, který nikdy nic podobného neslyšel, jistě uznáme, že výrazná rytmická složka převáží složky ostatní a takový posluchač (např. náš praděd) jen těžko rozliší jednu skladbu od druhé. Totéž ale platí pro hudbu od doby vzniku jazzu, rock´n´rollu, heavy metalu až do dnešních dnů: rytmická složka je v ní téměř vždy nejvýraznějším prvkem („bicí jsou hodně slyšet“), přinejmenším ve srovnání s lidovou písní či hudbou klasickou.

To však neznamená, že moderní elektronická „taneční“ hudba nemůže být svébytným uměleckým vyjádřením tvořivosti autora, které zasáhne posluchače a vyvolá v něm určité pocity, které jsou mu příjemné či nepříjemné. Je však vhodné najít kompromis mezi všemi stavebními prvky hudby, vhodně je použít a předložit posluchačovi v přitažlivé podobě jako nápaditou, pestrou a zajímavou kompozici a to je hlavním úkolem každého producenta/skladatele, která vyžaduje dlouhodobou tvůrčí činnost, píli, vytrvalost a v neposlední řadě i nadání.

Je dobré pěstovat kromě producentsko/skladatelských dovedností i zmíněnou schopnost vnímat naši hudbu jakoby „cizíma ušima“; poskytuje totiž producentovi/skladatelovi výborný prostředek pro zpětnou vazbu, která může vést ke zlepšení našich tvůrčích schopností a v poslední instanci i ke zlepšení našich písní/skladeb.

Vedle klasických audio aplikací a jiných audio softwarových programů, které se běžně používají ve studiu, se občas nevyhneme i použití některých kancelářských programů. Například na vytvoření faktury pro klienta je nejjednodušší použít některý z tabulkových nebo textových editorů. Pro korespondenci s klientem je zase někdy vhodné využít email nebo některý z on line komunikačních nástrojů. Samozřejmě, že existují také online alternativy těchto aplikací. Ty uživatelům poskytují podobné funkce a komfort při práci jako běžné kancelářské balíky a navíc umožňují efektivní spolupráci na dálku. Víme, který nástroj je nejlepší?

V následujících několika kapitolách se vás pokusím seznámit s aplikacemi, které se mi osvědčily a které čas od času využiji. Vzhledem k povaze a zaměření serveru se nebudu moc věnovat detailnímu popisu uvedených řešení, ale na konci tohoto článku naleznete odkazy na uvedená řešení a rovněž i na odborné články, které se tématu věnují.

Textové, tabulkové editory

Využití: fakturování, vytváření nabídek, sdílení informací, zápisy, sdílení a spolupráce na dokumentech, psaní článků…

Možnosti: MS office, Open office, Google doc, Zoho, Think Free, Microsoft office live

Doporučení: Nejvíce se mi osvědčilo využití Google doc. Výhodou je hlavně možnost sdílení a spolupráce na dokumentech s externími pracovníky (při zadávání některých úkolů to bylo nepostradatelné). Faktury a jejich šablonu jsem si vytvořil pomocí tabulkového editoru.

Sdílení informací online

Využití: vlastní wikipedie, místo pro ukládání interních informací, kontaktů, souborů, plánů,…

Možnosti: Google sites, Zoho, Microfost live

Doporučení: Opět jsem zvolil Google (proč instalovat další balíček, když už ho jednou máte). Google sites využívám hlavně pro sdílení důležitých interních informací a postupů, které nechci uchovávat v dokumentech, kde by zapadly.

Organizace práce

Využítí: sledování odpracovaného času, kalendář, plánování,….

Možnosti: Google apps, Zoho, Microsoft, celá řada dalších aplikací

Doporučení: Opět vzhledem ke kompatibilitě jsem zvolil Google. Pouze na sledování odpracovaného času na jednotlivých projektech a zakázkách využívám aplikaci Webattendance. Tady si udělám trochu PR, protože jsem se podílel na vývoji samotné aplikace, ale proč nevyužít něco co opravdu funguje a navíc je to zdarma.

Většina práce je zadávána metodou „fixed price“, ale už jsem pracoval i na projektech, které byly ohodnoceny za množství odpracovaného času. Pro takovéto případy jsou aplikace, jako je Webattendance, nepostradatelné. Na trhu je samozřejmě celá řada podobných aplikací a pokud je potřebujete, stačí trochu zapátrat a vybrat si tu nejlepší. Já si vybral tuto.

Komunikace

Využití: komunikace, předávání informací, komunikace se zákazníkem

Možnosti: Tady jednoznačně dominuje mobilní telefon a email, dále je možné využít skype nebo jiný typ komunikačního nástroje

Doporučení: Tady je těžké něco doporučit. Dneska kdo nemá mobil, jako by nebyl a bez emailu se také neobejdete. U emailu mohu doporučit využít Google, který má opravdu dobrý antispam, ale na trhu naleznete celou řadu minimálně stejně kvalitních nástrojů. Občas jsem využil skype pro online komunikaci, abych ušetřil za telefon.

Shrnutí

Možná jsem neřekl žádnou novinku, ale věřím, že někdo z Vás se určitě dozvěděl něco nového a užitečného.

Kdo by měl zájem, tady jsou odkazy na uvedené řešení:

Google apps: http://www.google.com/apps

WebAttendance: http://www.pracovnidochazka.cz

Zoho: http://www.zoho.com

Microsoft office live: http://www.officelive.com

eKancelář: http://www.ekancelar.eu

Zajímavý článek o Google apps na serveru Lupa zde.

Zajímavý článek o Office live na serveru Živě zde.