Zvuk a práce se zvukem, část 1

6

Zvuk a práce se zvukem, část 1

Práce se zvukem je profese, která se zabývá technickými aspekty záznamu a šíření zvuku. Zabývají se jí zvukaři zejména v televizi, rozhlase, v nahrávacích studiích a u filmu. Smyslem tohoto článku není podat odborný výklad tohoto pojmu ani dokonale popsat práci zvukaře. Snaha je o to předat některé zkušenosti, připomenout některé důležité věci a pomoci mladým hudebním producentům a skladatelům udělat lepší zvuk.

Práce se zvukem by měla probíhat ve dvou až třech krocích:
1. Smíchání a nazvučení v domácím studiu (pokud máte profesionální studio, můžete tento krok směle přeskočit)
Pokud děláte hudbu doma nebo ve svém domácím studiu, pokuste se skladbu nazvučit jak nejlépe umíte. Na našem serveru naleznete tipy a návody jak dosáhnout dobrého zvuku i v omezených podmínkách.

2. Nazvučení v profesionálním studiu
Každá seriózní práce si zaslouží kvalitní zvuk. Jestli jste zkušený zvukař a máte profesionálně vybavené studio tak máte výhodu, ostatním doporučuji zadat práci profesionálovi.

3. Mastering
O masteringu se toho už napsalo hodně. Základ je si uvědomit, že i sebelepší mastering neudělá ze špatně nazvučené písně píseň dobře znějící.

V následujících kapitolách si povíme o všem co má vliv na kvalitu zvuku a jaké jsou možnosti práce se zvukem, podíváme se detailně i na jednotlivé postupy a projdeme si i některé zvukové efekty.

Co vše ovlivňuje práci zvukaře

  1. Celkový koncept – zvuk by měl odpovídat tématu skladbu. Pokud například děláte píseň na hororové téma, bylo by dobré skladbu nazvučit ve stejném stylu. (například hodně vytaženým EQ, drastickými změnami v dynamice a spoustou divokých efektů). Obecně platí, že pro temné písně použijeme více EQ, hodně dynamických změn a divoké efekty. Pro jemnou muziku zase naopak použijeme rovnoměrnější hlasitosti, jemné efekty a vyváženou panorámu (stereo).
  2. Melodie – pokud je melodie hlavním prvkem skladby je dobré použít více časových efektů (delay, reverb, flanger). Jestliže se jedná o jednoduchou melodii je nutné jí obohatit efekty nebo větší šířkou sterea. U složité melodie naopak použijeme méně efektů. U složité melodie je zase vhodné zvýšit hlasitost aby se jednotlivé části neztratily v pozadí, použití časových efektů bych se v tomto případě zdržel (pokud by to tedy nebyl koncepční záměr).
  3. Rytmus – zde platí to samé jako u melodie, pokud je složitý použijeme méně efektů a zvýšíme hlasitost. Případně můžeme zvýšit jen některé frekvence pomocí EQ. Jednoduchý rytmus poskytuje více místa na efekty.
  4. Harmonie – zvučení harmonie závisí na typu skladby a hlavně žánru. U některých žánrů bude vhodné disonance zasadit více do pozadí u některých zcela naopak. Na konsonantní harmonické prvky je možné použít reverb nebo různé „space“ efekty. Nebojte se vyhrát si s dynamikou, efekty, šířkou sterea apod.
  5. Text – podle textu můžete rovněž přidávat různé efekty a vyhrát si s dynamikou.
  6. Aranžmá – opět záleží na celkovém konceptu skladby a žánru. Aranžmá buď mohu nechat čisté, tak aby bylo všemu rozumět (například použitím EQ), nebo mohu mix zahustit časovými efekty (reverb, flanger).
  7. Instrumentace a přednes – záleží na vás jak ohodnotíte výkon umělce či kapely. Obecně platí, že u dobrého přednesu je vhodné zvýšit hlasitost a rozšířit panorámu. U horších přednesů můžete použít více stereo efektů a celou stopu zasadit více do pozadí. U vyloženě špatných přednesů použijte efekty a celou stopu ztlumte co nejvíce to jde.
  8. Struktura skladby – u jednotlivých částí skladby je dobré udělat menší dynamické změny. Například u přechodové pasáže můžete trochu zvýšit hlasitost u bicích, použít více reverbu na snare apod. Nebojte se v jednotlivých částech vaší skladby použít jiný reverb a stereo rozložení, udělá to skladbu zajímavější.
  9. Kvalita nahrávky – pokud je kvalita nahrávky špatná vyvarujte se zvyšování vysokých frekvencí a naopak je pomocí EQ můžete snížit.

Pokud zvučíte skladbu, měli byste mít všech 9 bodů na paměti a nad každým bodem se chvilku zamyslet. Nebojte se dělat si poznámky na papír. Před samotným zvučením je dobré vědět čeho chcete dosáhnout a jak má výsledek vypadat. Pokud si to nedokážete představit, můžete si pustit nějakou profesionální skladbu a používat jí jako referenční model.

Vizuální reprezentace

Zvuk můžeme charakterizovat třemi vlastnostmi – pozicí (umístěním zdroje zvuku), tvarem a barvou. Nebo také hlasitostí a umístěním v panorámě, výškou jednotlivých frekvencí (EQ) a nasazením jednotlivých efektů.

Pozice
Každý zvuk lze popsat jeho umístěním. Představme si kapelu na pódiu. Když se zaposloucháte dokážete rozlišit, že například piáno hraje na pravé straně, bubeník je vzadu uprostřed, sólista na trumpetu je naopak vpředu a vpravo je třeba kytarista. Výsledný zvuk je velice přirozený a tedy příjemný na poslech. Obdobně můžete rozmístit jednotlivé zvuky při práci se zvukem. Zobrazení pozice není tedy jen v horizontální a vertikální rovině, ale i ve směru osy z.

Horizontální osa – levá a pravá strana
Umístění zvuku na levou nebo pravou stranu mixu uděláme pomocí panorámy.
Rozmístění hudebníků a hudebních nástrojů v prostoru

Osa “z” – dopředu a dozadu
Toto umístění souvisí s hlasitostí jednotlivých zvuků. Hlasitější zvuk se totiž jeví blízko, zatímco méně hlasité zvuky se jeví daleko. Je celá řada způsobů jak vyvolat dojem vzdálených zdrojů zvuků, kromě hlasitosti to jsou časové efekty (delay, echo) pro vytvoření dojmu hodně vzdáleného zvuku, naopak použití hodně ostrého kompresoru může vyvolat dojem blízkého zvuku.

Vertikální osa – nahoru a doluVnímaná pozice jednotlivých frekvencí
Umístění zvuku ve vertikální rovině uděláme pomocí upravení hladiny, jednotlivých frekvencí. Nicméně tato vizuální reprezentace je pouze vnímaný dojem. Hodně lidí slyší vysoké frekvence výše než nižší frekvence. Není důležité zkoumat proč tomu tak je, důležité je si to uvědomit a snažit se to využít pro naše potřeby.

Důležité je si uvědomit, že zvuk lze umístit do 3D prostoru. Můžete pro to použít celou řadu nástrojů. Výsledný mix je pak velice přirozený, než kdyby byly všechny zvuky umístěny v jednom bodě. Bariéry umístění zvuku jsou dány technologicky – umístěním reprosoustavy, podlahou, stropem a stěnami. Proto je dobré si nahrávku poslechnout na více místech, abyste měli srovnání jak skladba zní například v autě, doma nebo ve studiu.

Tvar a barva zvuku
Každý zvuk zabírá určitý prostor v mixu a tak maskuje ostatní zvuky. Čím více prostoru jeden zvuk zabere tím více se bude překrývat s jinými zvuky. Aby jsme mohli udělat opravdu čitelný mix, musíme vědět kolik zvuk zabere místa.
Na velikost a rozsah zvuku v mixu mají vliv tyto vlastnosti:

  • frekvence a její rozsah
  • hlasitost
  • stereo umístění
  • reverb

Frekvence a její rozsah
Čím nižší frekvence, tím větší překryv zvuku. Basy mají tendenci zabrat hodně místa v mixu a překrýt ostatní nástroje. Naopak vysoké frekvence zabírají málo místa.

Hlasitost
Logicky zde platí, že čím více hlasitý zvuk bude, tím více zabere místa v mixu.

Stereo umístění
Pokud umístíte nástroj do sterea, zabere tak více místa v mixu. Pokud například levý kanál piána umístíte hodně doleva a pravý hodně doprava, výsledný efekt bude piáno umístěné přes celou panorámu, a tedy maskující všechny ostatní nástroje. Pokud jeden z kanálů zpozdíte o méně než 30ms vznikne efekt, kterému se říká fatening. Náš sluch není schopen zaznamenat echa kratší než 30ms a výsledný zvuk se jakoby spojí s původním. Fatening můžeme nadále upravovat pomocí efektů (například EQ). Na následujících obrázcích je zvuk vyznačen elipsou.

Fatening 09 - 03

Fatening

Fatening high

Fatening high
Fatening low

Fatening low

Reverb
Reverb je speciální efekt, který vám zvuk, na který reverb aplikujete, rozmístí do celého prostoru. Reverb proto používejte velice opatrně, pokud nechcete mít nečitelný mix. Podobně jako u fateningu můžete na reverb následně aplikovat další efekty a tím jeho rozmístění korigovat.

Závěr:

Vše lze tedy popsat pomocí charakteristiky zvuku (umístění, tvar, barva) a základními efekty jako je stereo rozložení a reverb. Všechny ostatní efekty a nastavení jsou pouze kombinací těchto 3 základních nastavení. Umístění zvuků ve výsledném mixu, jejich maskování, stereo rozložení a reverb udává výslednou kvalitu a čitelnost nahrávky. Práce zvukaře je nastavit tyto veličiny tak, aby nebyl žádný zvuk nečitelný a aby celá nahrávka působila kompaktně.

6 komentářů

  1. Luk - 31. 10. 2009 15:29

    Pěkný článek! Jen se Vám nezobrazuje jeden obrázek „Fatening 09 – 03“.

  2. admin - 31. 10. 2009 15:59

    Diky za upozornění, už by to mělo být opravené.

  3. Viktor - 11. 11. 2009 16:12

    Pěkný článek…ještě by mne a nejenom mne možná zajímalo použití EQ a frekvenční pásma různých nástrojů či zvuků,určitě by se dalo o tomto hodně polemizovat a psát. Zkusíte to?

  4. Pomi - 12. 11. 2009 21:22

    Děkuji za pochvalu a motivaci psát další články. EQ a jeho využití připravujeme. Frekvenční pásma by v něm neměla chybět stejně jako popis jednotlivých typů ekvalizerů.

  5. Tomas - 5. 10. 2010 17:20

    Dobrý den,
    Velmi zajímavý článek, prosím, kde bych se dozvěděl další info o zvukařine o praci s mix pultem,…
    Díky

  6. Pomi - 13. 10. 2010 16:29

    Ahoj Tomáši, na internetu je hodně článků o zvuku a práci s mixem a postupem času jich bude více i na Music Production. Záleží o co přesně bys měl zájem? Pro konkrétní dotazy bych doporučoval toto forum: http://www.zvukarina.cz/. Pokud by tě zajímala více teorie pak nejlepší je google a zkusit hledat, případně zkusit nějaký online kurz – například z nabídky Audio Masterclass. http://www.audiomasterclass.com/

Have your say