4

Kapelník, producent nebo skladatel?

Dnešní hudební svět plný zpěváků, raperů, dýdžejů, kytaristů, bubeníků, a dalších potřebuje stejně jako každá oblast lidské aktivity pořádek a organizaci. Například staletími ověřená instituce kapelníka plnila tuto roli: vést jednotlivé hudebníky směrem k jednomu společnému cíli, tj. správně a poutavě přednesené skladbě. Kapelník se vyjadřoval k dílčím výkonům jednotlivých muzikantů a určoval jejich místo v celku skladby a hudební skupiny vůbec.

V době, kdy si album může každý nahrát sám doma v ložnici, kapelníka zdánlivě potřeba není: kytaru, basu nebo klávesy si nahrajeme sami, bicí smyčky či drum machine okopírujeme či naprogramujeme taky sami, zpěv obstará kamarádka, rap kamarád. Výsledná nahrávka vždy potěší ty, kdo se na ní podílejí a někdy i posluchače z okruhu těchto hudebníků. V případě hudby elektronické je postup stejný, pouze hudební nástroje jsou nahrazeny elektronickými, virtuálními či přímo samplovanými smyčkami. Zvláště v tomto druhém případě se tomu, kdo zastává úlohu kapelníka, říká hudební producent.

V nadpisu tohoto textu je ještě třetí slovo: skladatel. Je to výraz, který se setrvačností užívá i v dnešní době, ovšem obecné mínění dospělo k tomu, že není vhodné označovat toho, kdo vytváří např. elektronický darkcore stejným termínem jako toho, kdo napíše smyčcový kvartet či symfonickou báseň. Pravdou je, že kritéria podle kterých posuzujeme zda-li je skladba umělecky hodnotná a posluchačsky atraktivní jsou vždy subjektivní, ale jinou metodu pro posuzování umění vůbec prozatím nemáme. I proto se z úcty k tradici autoři moderní hudby např. výše zmíněného stylu označují jako producenti.

Ať tedy chceme či nechceme, v jisté fázi svého tvůrčího snažení jsme vždy producenti, jen někdy jsme kapelníci a ještě méně častěji se stáváme skladateli.

Zkusme si v krátkosti představit a shrnout hlavní úlohy našich jednotlivých profesí, ačkoli jak si ukážeme, jejich kompetence se téměř vždy vzájemně překrývají a čím více, tím lépe pro výsledek.

Skladatel – stojí na počátku každé skladby, tj. hudebního útvaru, který má záměrnou strukturu, obsah a rozsah. Skladatel, který píše jednodušší a kratší hudební útvary bývá někdy poněkud lidově nazýván písničkář. Skladatel by měl mít vždy zcela přesnou představu o hudební podobě skladby (melodie, harmonie, rytmus) a tyto prvky i přesně zaznamenat a to buď prostřednictvím notového zápisu či (jak je dnes častější) prostřednictvím nahrávky. Mnozí skladatelé jsou též i aranžéři či orchestrátoři, tj. určují přesně, co který nástroj a kdy hraje. I proto musí být skladatel nejen tvůrčí osobností, ale musí být i znalcem nástrojů pro které píše, ať máme na mysli symfonický orchestr nebo obyčejného hráče na foukací harmoniku.

Kapelník – ačkoli historicky byla většina kapelníků též skladatelé, přesto se úloha kapelníkova od skladatelovy liší a to už z vlastního názvu této funkce. Ten kdo řídí kapelu, tj. hudební těleso, by měl být zdatným instrumentalistou s širokým záběrem, aby mohl případně sám přednést svou představu dotyčnému hudebníkovi s jehož výkonem není spokojen. Kapelník v tomto pojetí je tedy především garantem kvalitního přednesu skladby či písně, který je v souladu se skladatelovým záměrem a zároveň ve shodě s estetickými normami té které situace.

Producent – v kořenu tohoto slova cítíme nehezký, cizí a až příliš technicky znějící výraz „produkt“, který, zdá se nám, se pro hudbu příliš nehodí. Producent je ten, který má v rukou osud skladby od jejího vzniku až po definitivní podobu (tj. provedení na koncertě či na nahrávce). Zasahuje do výběru interpretů, komentuje jejich výkony, udílí rady či tipy vedoucí k výsledkům, které on považuje za lepší. Ovlivňuje tvář celé skladby, alba či skupiny a to prostředky jak uměleckými, tak technickými, ale i manažerskými a organizačními.

Jak vidno, skladatel, kapelník i producent se musejí nutně několikrát při své práci setkat v tváří v tvář, přičemž každý z nich má jistě vlastní představu, kterou je potřeba sladit s představami ostatních, což není vždy zrovna nejsnažší.

Každého z vás jistě napadne: nejlepší je všechny tři funkce spojit v jednu a dělat všechno sám! Pomineme-li skutečnost, že ne každý z náš je brilantní skladatel, aranžér, multiinstrumentalista, zpěvák, zvukař a manažer v jedné osobě, nelze než souhlasit.

Kdyby tomu tak bylo a my od začátku do konce drželi zcela podobu našeho díla v rukou (což se běžně děje právě u elektronických projektů všech druhů a stylů), přesto bychom se nikdy neměli bránit kvalifikovanému názoru z venčí, názoru skladatele, instrumentalisty, producenta, zvukaře, manažera a především laického posluchače. Ať chceme či ne, naši skladbu/píseň dříve či později uslyší někdo, kdo hudebník není a přiznejme si, že především tato osoba by měla naší hudbu ocenit.

Aby tomu tak nakonec skutečně bylo, mějme na paměti dva poznatky:

Špatný producent je pouhým manažerem hudebníků, v lepším případě jejich výkonů.

Dobrý producent je zároveň skladatel a multiinstrumentalista; má hudební předpoklady, organizační předpoklady a zároveň hlubokou a rozsáhlou znalost možnosti technických prostředků používaných v procesu vytváření hudby (hardware, software, zvuková technika apod.).

Rozvíjejme tedy své schopnosti v co největší šíři a buďme všestranní; jedině tak budou naše skladby myšlenkově bohatší, zajímavější, osobitější a tím pádem i atraktivnější pro naše posluchače.